Putování za vínem

aneb toulky nádhernou jižní Moravou, panenskou přírodou, zachovanou dílem díky národním parkům, dílem díky blízké rakouské hranici a nepřístupnosti části této krajiny až do osmdesátých let minulého století. A hlavně díky lidem, pevně spjatými se zemí, kteří věděli, že zemi nemohou drancovat, ale obdělávat ji s péčí a láskou, jen tu vrátí bohatou úrodou.

Kraje, kde po staletí naši předci pěstovali víno, kraje s malebnými vinařskými vesničkami, slavnými vinicemi a viničními tratěmi, tajemnými sklípky a sklepy ukrývajícími poklady vín, vypěstovaných a vyrobených v těchto kouzelných místech.

Dnes se tomu říká vinařská turistika, oživuje lidmi krajinu zušlechtěnou a zkrásněnou lidmi.

Nechte na sebe dýchnout kouzlo jarních toulek po vinicích, rozvernost burčákového pochodu či zádumčivost podzimního putování po moravských sklípcích vonících dřevěnými sudy a zralým vínem. Putování za vínem je nádherné dobrodružství poznávání krajiny, vína a lidí.

Burčák

v kraji mých předků se tvrdí, že burčáku má člověk vypít za sezónu tolik, kolik mu koluje krve v těle. Tolik ho vypít nezvládnu, ale alespoň skleničku každý rok na chuť si neodepřu. Ostatně, pokud by to tvrzení držel každý, kdo pije víno, zbylo by ještě kvasu na víno?

Zkvašený hroznový mošt, neboli burčák, je charakteristické světle žluté barvy s jemnou usazeninou, ale bez nečistot. Prochází několika stádii a podle stádia má i burčák různou chuť. Někdo rád tu sladkou z počátku kvašení, kdy je v něm cítit ještě hodně cukru, fajnšmekři čekají na ten „pravý“ burčák, „ve varu“, kdy kvasinky burčí a kvasí a poměr cukru a alkoholu se vyrovnává, více alkoholu i kyseliny je v tom „po zlomení“ , a než je z něj mladé víno, ještě projde stádiem nazývaným „mydlňák“.

Ale i burčák jsme spoutali zákonem, tím vinařským. Smí se prodávat jen od 1. srpna do 30. listopadu a vyroben může být jen z hroznů tuzemské čerstvé (tedy letošní) úrody.